20170509_230523

Dámská jízda s dětmi: Jak jsem se stala tvořilkou…

Tak se to stalo. Nechtěla jsem to, ale podlehla jsem.. Stala jsem se na chvíli tvořilkou (pokud neznáte slovník maminštiny, najdete ho v článku Slovník matek, co obyčejným smrtelníkům leze krkem)! Ale hezky pěkně od začátku!

Ve čtvrtek jsem vydávala článek o tom, že se s kamarádkami a našimi dětmi chystáme na čtyřdenní dámskou jízdu (Matky gamblerky aneb Jak si užít dámskou jízdu s dětmi). Do moc pěkného areálu ve Zvířeticích mě přivezl manžel, vynesl mi všechny věci do pokoje, složil Emilce postýlku a užívali jsme si odpoledne než přijedou holky.

Lucka dorazila jako první. Se staženým okýnkem křičela: „To byla ale cesta! Chtělo by to panáka,“ což mě hned v úvodu pobavilo a vzpomněla jsem si na mužova slova: „Ne, žádnej tvrdej alkohol si neber! Budeš jak matka násoska!“ A pak to vzdal, že to je jako sraz dětí na táboře a radši odjel. Po večeři na nás čekala schůzka s organizátorkou. Taková ta klasika – seznamování s ostatními mámami, oznámení programu:  plavání s dětmi v 9 a 16 hodin, masáže dětí po koupání vonnými olejíčky, jóga a po večeři a uspání dětí „tvořeníčko“ pro dospělé. Přiznám se, že u tohohle se mi malinko orosilo čelo. První večer jsme s holkama z lehka popily. Můj strach číslo jedna, že budu večery trávit sama, protože uspávám Emi o něco dřív než ony své děti, se rozplynul. Vyskládaly jsme na stůl chůvičky, abychom měly přehled o dětech, daly jsme aktivity a musím říct, že jsem se dost pobavila.

Den druhý

Plavání, uspávání, jóga za přítomnosti Emilky, která mě dokonce nechala zacvičit a hrála si vedle mě, oběd, návštěva keramické dílny, kde vařili dobrou kávu a prodávali nanuky. Pak plavání číslo dvě, děti v herně, uspávání a „tvořeníčko“. „Holky, tvl dnes je malování na kameny. To po mně nikdo nemůže chtít,“ :wacko: děsila jsem se a už, už jsem si samu sebe představovala v roli biomatky v batikovaných hadrech, jak se piplám s nějakým šutrem. Připomnělo mi to malování kraslic a to mi fakt nejde a tyhle piplačky obecně nemám ráda!!

„Hele, a já bych to docela zkusila.“ Teď už nevím, jestli to řekla Gábina nebo její kámoška Sam, ale výsledek byl takový, že ve finále jsem začala tvořit taky (teď bych ráda použila smajlíka, co si rukama zakrývá oči a tvář, ale nemám ho tady). V tom psala Lůca: „Hurá! Už usíná! Co děláte?“ Na to jí Gábi poslala foto kamenů a já dodala: „Nic pro tebe.“ ..a tak šla Lucka radši spát. A my?

…… MALOVALY JSME NA TY KAMENY!!! „Ještě si tam můžete nalepit korálky,“ nabízela ochotně organizátorka Petra. „K tomu mě fakt nedonutíš!“ odpověděla jsem jí ve vteřině! „Korálky už jsou přes čáru.“ Jenže, jak mi ty barvy na kameni usychaly, chtělo to oživení a po chvíli jsem šla nenápadně ke stolu, kde byly všechny ty barevné tvořilkovské věci…a v tu chvíli se mě Petra zeptala: „Co hledáš?“ ..a já v tu chvíli nevěřila vlastním uším, když jsem řekla: „……..no …ehm… Říkala jsem si, že bych asi potřebovala bílý a červený korálky!“ Asi nemusím říkat, že moje kamarádky z toho úplně odpadly… :wacko: (ty ale pro změnu na své výtvory sypaly blyštivý prášek-takže na tom byly dost podobně!)

Večer třetí

Třetí den došlo na moji noční můru… Ještě před uspáváním jsme si s Gabi slibovaly: „Dnes už to ale budeme my, viď? Žádný kameny! Žádný tvoření! Pokecáme, dáme drink, ale netvoříme!“ STŘIH: Já čekající na své kamarádky, které ne a ne uspat své děti..

T:„JSEM TADY JAK ALKOHOLIČKA! Ty ženský tady dělají květináče a já tady piju Metaxu! Už jsem jak Lůca!“

G:„Brouku, nevím, co je s Lůcou, ale se mnou to vypadá dneska bledě. Už tu usínám!“

T:„Nééé! Neříkej mi, že budu dělat květináče!“ (které ve finále vypadaly fakt svěle!!)

G:„Ještě můžeš vytunit toho papouška (který vypadal jako ryba), co jsi malovala na ten šutr!“

T:„Nikdy! Já jak jsem se nudila, tak jsem se nalíčila i učesala!! Mám i linky! Lůco? Ani ty?“

G:„To mě mrzí Brouku! Tak se vyfoť a aspoň to pošli Vášovi ať to není zbytečně vynaložená energie! Lůco neboj, dnes se nic hrát nebude!“

L:„Jsem hotová! Teď jsem se probudila a nejsem schopná vstát.“

A tak se stalo to, že jsem dopila svůj drink a během téměř dvouhodinového čekání jsem stihla: Nalakovat si nehty na rukách a nohách (2 vrstvy!), dát si pár fotek na Instagram, udělat si pár selfíček s králičíma ušima a dalšími xichty zvířátek pomocí aplikace v telefonu, všechno to naposílala holkám a nakonec jsem se s ostatními tvořilkami rozloučila a šla spát!

Vás ale po mém prvním článku zajímalo, jestli je takový výlet sebevražda a nebo fakt super. Na rovinu říkám, že není nic mezi tím. A já jsem si to moc užila! Emilka se díky častému plavání ještě víc zpevnila. Když chodí, drží se mě už jen za ukazováčky a ťape si úplně v pohodě. Navíc byla utahaná jako kotě, takže mi tam spala celou noc!!! Celou noc! Budila se v 7:20 což bylo akorát, protože od osmi jsme chodily na snídani. A cizí děti, ze kterých jsme měly s holkama největší strach?

Vůbec to nechápu, ale žádné nám nelezlo na nervy! Všechny byly hodné. Ale taky to bylo částečně tím, že jsme s nimi zas až tolik času netrávily. Vždy jsme se vydaly někam jen v naší partičce a tak jsme ani žádného zlobivce zaregistrovat nestihly! Na podzim jedeme s Gábi zase! A za tenhle tip jí tímto děkuju! Vy se ale nadchnout nezkoušejte, jo? Byla bych fakt nerada, abyste mi třeba vyfoukly, holky, poslední místo na pobytu :D

18320782_10212800359105999_5323937150435231522_o

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 416 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)