M-T-16-166

Příběh semetriky: Jak proprudit manžela..

Nevím, jak vy, ale já si čas od času dopřeju úplně vypnout. Buď si dám drink s kámoškama a nebo, jako v tomto případě, přijmu pozvánku na kurz vaření. Jenže! Tentokrát se stalo, že jsem s nadšením potvrdila účast a zjistila, že má Emilka osmiměsíční prohlídku. Chtěla jsem to přeobjednat, ale manžel řekl NE. Že prý to zvládne. No tak mám ho podceňovat? :D Samozřejmě, že ne. ;-)

Jenže pak jsem si uvědomila, na co všechno se doktorka ptá!! Vzhledem k tomu, že je muž přes den v práci a chodí domů až večer, z denního Emilčina režimu toho moc neví. Pokud tedy zrovna nehlídá a já mu nesepíšu co, kdy, kde, jak a kolik. Tím, že se manžel nabídnul, ještě netušil, co ho čeká. Kdyby věděl, možná by si to ještě rozmyslel!

T: „Co řekneš doktorce až se zeptá, co všechno Emi umí?“

V: „No to mi řekneš snad ty ne?“

T: „Ok, takže: Umí už paci paci, umí mávat, od včerejška říká máma (to je pochopitelně zpráva týdne!!! :heart: ) a jinak bábábábá…“

Chtěla jsem pokračovat s výčtem, když najednou pozoruju, že muž vypnul (mimochodem to dělávám někdy taky-zkuste to-je to docela fajn :D): T: „….posloucháš mě?“

V: „Ježiš, to mi neříkej dneska. Vždyť tam jdu až za dva dny! To mi řekni v ten den, Zlato.“

T: „V ten den nebudu mít čas. V 9 vyjíždím a ty mě nebudeš poslouchat v 9 ráno už vůbec, protože budeš rozespalej.“

V: „Ale budu. Co všechno potřebuju?“

T: „Tašku s věcma nachystám. Odevzdáš sestřičce kartičku, v přípravný místnosti ji svlíkneš. Emilku – ne tu sestřičku! Sestřička ji změří a zváží, odpovíš na dotazy doktorce. Už teda víš, co jí řekneš? Ať nám pak neřekne, že nic neumí, protože si na to nevzpomeneš.“

V: „Já jí řeknu, že všechno umí!!!“

T: „No, vtipný. Tak prosim tě! Taky to lezení a kdyby se ptala na jídlo, tak takhle to má naplánovaný a tohle jí. (nebudu to vyjmenovávat)

No – řeknu vám – být mým manželem, zabavila bych mi auto, nenechala mě odjet a poslala bych mě do… teda k do…….ktorce  ;-)  Ale naštěstí mám muže trpělivého s pevnými nervy a uměním vypouštět každou moji druhou úkolovací větu a tak jsem vyrazila směr kulinářský mexický kurz s Chio Tortillas  ;-) O tom ale až příště!

A manžel? Zvládl to levou zadní a ještě si dovolil radit sestřičce, jak by se dala dcerka změřit líp! Ta ale musela mít radost!  :yahoo: Víc takových tatínků, možná by si to šla hodit. Prý: „Tak jsem jí navrhnul, aby jí tu nožičku nenatahovala, ale aby to prostě třeba o takovýhle kousek odečetla! A víš, co mi řekla?“

T: „No nevim, Brouči.“

V: „Že to ne, že to oni musí dělat přesně. A tak jí tu nohu natáhla!“  :yes:  

Na svoji obranu musím říct, že mi taky umí muž někdy pěkně pocuchat nervy. Jako například, když mě nechal jako totálního blbce běhat kolem stromu, který pak následně stejně nestál tam, kde měl.  ;-) Psala jsem o tom v příspěvku Jak jsme s manželem zakopávali mrtvolu   :wacko:

A co vy a vaše drahé polovičky? Umíte se vzájemně „režírovat“? :wacko:

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 365 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)