dsc_2824

Když vás obyčejné parky omrzí, moje ujetá kámoška má řešení

Určitě se vám už stalo, že se s někým kamarádíte a pak jen tak během úplně normální konverzace, když nic nenasvědčuje tomu, že by mohla být kamarádka ujetá, se to stane… Zjistíte, že JE tak trochu ujetá!

Mám na Facebooku společnou konverzaci se dvěma kámoškama. Tentokrát vám ale jejich jména neprozradím, protože kdyby někdo nepochopil v tomto článku lehkou nadsázku (vlastně jde ale spíš o holou, krutou a sžírající realitu), nechtěla bych, aby jednu z nich do konce života oslovovali lidé „Úchyle!“

Začalo to tak, že jsem holkám něco napsala. Odepisovala jen jedna z nich a ta druhá napsala až večer. „Čaute holky, tak teď mám konečně klid. A to mám ještě jídlo v troubě – ano budu jíst pozdě :( Byla jsem na Olšanskejch hřbitovech a tam je to boží,“ napsala. „Cos tam dělala?“ zeptala jsem se… a následující konverzace mě pobavila tak, že jsem se rozhodla o ni s vámi podělit. Tento příběh je sepsán podle pravdivé události, jména klíčových postav byla ale z pochopitelných důvodů změněna.

S: „Šla jsem se projít na hřbitov, protože mám na ně lehkou úchylku. Miluju je! Čím strašidelnější, tím lepší. Mě to tam strašně uklidňuje a přijde mi to tam úžasný. Působí to na mě prostě takovým pozitivním dojmem. Divný.“

T: :scratch:

M: „A bylas na Malostranským hřbitově na Smíchově?“

S: „Ten je nejvíc! Ten mi přijde nejstrašidelnější! Jenže pro veřejnost není přístupný a teď prošel rekonstrukcí a už to není ono. Jsou to pitomci.“

T: „A co takhle cvokař?“

M: „Je vidět, že se na hřbitovech vyznáš!“
S: „Nééé, jen v Malostranským. Tam jsem totiž hrozně chtěla, ale můžeš koukat jen za plot.“
T: „Ježiši, ty jsi pohřební expertka!“
A v tu chvíli jsem si vzpomněla, jak nedávno přišel manžel domů a nadšeně vyprávěl, že viděl strašně krásnej funus, co procházel vesnicí. Tak mu povídám: „Hele, představ si, že Sára je úchyl na hřbitovy.“ V tu chvíli mi okamžitě nadšeně odpověděl: „Náhodou! Má vkus! Kdybych si mohl znovu vybrat povolání, dělal bych hrobníka! A víš proč? Strašně by mě bavilo při loučení s lidma říkat NASHLEDANOU! ..říkal bych to takovým lišáckým tónem.“ Do toho mi opět psala Sára:
S: „Hele zkuste si to někdy! Je to fakt boží! Za takového pochmurného počasí jako dnes, když je taková ta tma, spadané listí.. Hmmm, to je moje!“ (taky vám to zní skoro až zasněně? Jako by ani nemluvila o hřbitově, ale o drinku s deštníčkem na Hawaji!!!)
 
Pobaveně jsem to přečetla manželovi a ten okamžitě zareagoval: „A co takhle procházka po chodbách patologickýho oddělení? Nebo!!! Řekni jí ať jde do Strašnic a až se bude kouřit z komína, ať z hluboka dýchá.“ Naštěstí tady se ukázalo, že naše pohřební expertka není až takový fajnšmekr a zareagovala: „Fuj ty vole! Vy jste nechutný.“
A v tu chvíli jsem se uklidnila. Už jsem se lekla, že na Dušičky se s ní nespojíme vůbec! Není to s ní ale zas až tak špatné! ;-) No a o druhé kamarádce radši nemluvit už vůbec. Ta se ve spojitosti s hřbitovem přiznala k něčemu totálně nepublikovatelnému!
 Náhledové foto: Radka Pipotová 

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 349 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

3 Komentáře

  • TRENDINER blog 27. října 2016 17:28

    Moc Hezký blog a zajímavé články. Přeju Hodně úspěchů v blogerce roku.

    • Tereza
      Tereza 27. října 2016 17:54

      Děkujeme moc! :) Uvidíme, jak to dopadne. Vítězství asi neklapne, konkurence je veliká :unsure: Stačilo by nám dostat se mezi deset. ;-)

  • Věřit či nevěřit? To je dilema…! – Matky v nesnázích
    30.11.2016 - 7:00

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)