mt

Jak mě Miri vyvedla z omylu

NIKDY se manželovi nedívejte do telefonu! A teď to nemyslím tak, že bych lustrovala nějaké esemesky od milenek. Našla jsem něco mnohem, mnohem děsivějšího! :D

Nedávno jsem si půjčila jeho telefon, abych si poslala nějaké fotky Emilky, co jsme vyfotili. Projíždím tak fotoalbum a najednou to vidím! Fotku, kde ležím jako vorvaň vyvržený na břeh! Naprosto šokovaná mu říkám: „Pane bože! Našla jsem fotku z posledního stádia těhotenství! To ani nevím, žes fotil! To jsem vypadala tak strašně???“ Už nevím, co mi odpověděl. Asi jsem to vytěsnila z paměti.

Pořád mi to ale leželo v hlavě. Nad fotkou jsem se sice zasmála, protože mě fakt pobavila, jak jsem tam totálně vypnutá a nevím o světě, stále mi ale v mysli zněly všechny ty komplimenty: „Vždyť mi každý říkal, jak vypadám krásně a jak jsem přibrala jen na břiše!! Takže mě jako utvrzovali všichni v tom, že mi to sluší a ono mi to neslušelo?“ Lidi jsou mrchy! Nicméně na fotku jsem se pobaveně koukala hned několikrát. Taková matrona! Sebe samu jsem si pamatovala jako fakt docela hezkou těhuli! (no jo, uměla jsem se vyfotit)

Nakonec mi to nedalo. Takový „skvost“ jsem si nemohla nechat pro sebe! Rozhodla jsem se poslat fotku Miri.

T: „Hele pobavím tě! Posílala jsem si nějaký fotky z Vášovýho telefonu a našla jsem foto, který ani nevím, že pořizoval! Je z poslední fáze těhotenství. Sleduj!“

…a poslala jsem foto.. Odpověď od Miri na sebe nenechala dlouho čekat. Počítala jsem, že mi pošle rozesmátého smajlíka a něco jako „hahaha vypadáš vtipně!“ (že vypadám hrozně by mi totiž nikdy nenapsala) Ona ale nasadila úplně jiný level! A byl mnohem horšího charakteru!!! :wacko: Přišla tato odpověď:

M: „A to už jsi tam měla koš a kočárek?!?! 

V tu chvíli jsem znovu zaostřila zrak na fotku a jako by do sebe začaly zapadat kousky skládačky. Najednou jsem viděla miliony bortících se domečků z karet, v hlavě mi křičel hlas tak, že se rozbíjely sklenice, před očima střídavě temno, mozek se v šoku vzpamatovával z Mirinčiny docela zajímavé a těžko uvěřitelné informace!

Po vzpamatování mi mozek říká: „Pane bože, to je focené až po porodu!!!!“

T: „Ježiši, to už je asi po porodu! Ty vole!!!“

M:“ 

T:“
…po chvilce…
T: „Fakt ti pěkně děkuju teda!!!“
M: „Vždyť vypadáš skvěle!“
T: „Jako na tý fotce? Myslíš tuhle fotku? Jako tuhle fotku na tom gauči?! Jako tuhle?!!! Myslíme STEJNOU fotku?“
M: „Taky
Pamatujete den, kdy jste se vrátily z porodnice? Vzpomínáte na dny, které následovaly pak? Kdyby se mě někdo zeptal, co mi jako první prolítne hlavou, když si na to vzpomenu, řekla bych: ÚNAVA! Po návratu z porodnice mi dělalo problém najet na šílený vstávací noční režim, usínala jsem i za chůze a když jsem vytuhla na gauči, nevzbudila mě ani moje mamka, která mi přijela na pomoc a ani manžel. Ten si ze mě dělal dokonce legraci, že vypadám jako mrtvola.. No – a teď mám tohle už navždy vtisknuté v mysli i obrazově! PĚKNĚ DĚKUJU!
Pochopitelně nejsem srab! Takže: O jaké fotce, že to tady mluvíme?
14012243_10153733867049147_828475436_n
PS: Nejvíc je ten kojící polštář!

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 349 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)