Těhotenská cukrovka? Nezhroutíme se!!!

Každá pátá žena v ČR trpí v těhotenství cukrovkou. A protože nás s Terkou tohle nepostihlo, kdo jiný by vám o tom mohl povyprávět líp a třeba i pomoci jiným maminkám, než právě naše čtenářka, matka tří dětí a nastávající maminka Alena Vítková, která s tímto onemocněním úspěšně bojuje. Během třech očekávání ji nikdy těhotenská cukrovka nepotkala, až teď u čtvrtého. Ála je ale silná žena a rozhodně se z problému nehroutí. Nečte zbytečné strašáky na internetu, ani od ,MUDr. GOOGLA´ , nenechává se zneklidňovat okolím a přistupuje k problému optimisticky. A zvládá to skvěle!

Její příběh je zajímavý a ještě nám pro vás poskytla fotky své šťastné rodiny.

Držíme palce a děkujeme za příspěvek!

Co se můžeme dočíst?

Informace, které nabízí internet, jsou opravdu hodně stresující. Jako nejčastější komplikace se uvádí zrychlení růstu plodu, takže miminko se rodí s velkou porodní váhou, většinou přes 4kg (při minulém těhotenství jsem cukrovku neměla, bylo mi celou dobu špatně, přibrala jsem pouhá 4 kg a přesto měl syn 4030g  ), organomegalie (to zní opravdu strašně), což je nadměrné ukládání podkožního tuku a tím způsobené zvětšení některých orgánů… a ty další ani nebudu uvádět.

Kdybych si to přečetla před návštěvou diabetoložky, tak bych asi strachy ani nespala a ještě si sama stresem způsobila nějaké komplikace. Proto doporučuji, aby si každá maminka raději došla na diabetologii, nechala si vše vysvětlit, na vše, co chce vědět, se vyptala a informace na internetu raději moc nezkoumala.

Jak to probíhalo u mě?

V 15tém týdnu těhotenství mi byla zjištěna hraniční hodnota glukózy v krvi, proto mi bylo doporučeno dojít si na test OGTT (orální glukózový toleranční test) již ve 24tém týdnu těhotenství (běžně se dělá až do 28 týdne těhotenství). Hodnota již nebyla hraniční, ale mírně zvýšená, takže jsem byla pozvána na kontrolní test. Sestřička mi doporučila, abych opravdu celý den nejedla nic sladkého, ovoce pouze dopoledne a večer už žádné bílé pečivo. Všechno jsem dodržela, hodnota sice mírně klesla, ale přesto byla zvýšená. Dostala jsem do ruky výsledky a šla jsem ke svému gynekologovi, který mi vystavil žádanku do diabetologické ordinace, kam jsem se hned objednala. O těhotenské cukrovce jsem samozřejmě slyšela, ale vůbec jsem nevěděla, co to obnáší, co budu muset, co naopak bude zakázáno atd.

Od začátku tohoto těhotenství jsem měla celkem chuť na sladké a ve večerních hodinách jsem doslova ,ujížděla´ na ovoci, i když jsem spíš ,masová´ a na spoustu druhů ovoce mám v běžném životě alergii. Po zjištění těhotenské cukrovky mi paní doktorka vysvětlila, že jsou určitá rizika, která hrozí, ale jsou spíše výjimečná – opravdu nejčastějším rizikem je vyšší porodní váha miminka, další riziko, které je však minimální a hrozí spíše u žen, které OGTT odmítnou a nezjistí se, že cukrovku mají, je glykemický šok miminka ihned po porodu a také častější výskyt cukrovky během dětství nebo v dospělosti.

Moje hodnoty byly opravdu jen mírně zvýšené, takže stačilo dodržovat dietu a pravidelný pohyb. Dostala jsem povídání o těhotenské cukrovce, doporučený jídelníček, tabulku, jak si vážit potraviny a rozložit si stravu na celý den a sestřička mě naučila, jak pracovat s glukometrem, který mi zapůjčili. Ze začátku je opravdu nutné si potraviny vážit, protože člověk prostě to množství neodhadne. Já bych například bez vážení jedla mnohem menší porce, než jaké jsou doporučené, aby přísun cukrů byl vyvážený.

První dny, kdy jsem z jídelníčku úplně vyloučila rychlé cukry (prostě vše slazené) jsem byla velmi unavená. Sice jsem jedla mnohem častěji (je doporučeno až 7xdenně), stejně mě neustále trápily různé chutě a v noci se mi dokonce zdálo o čerstvě nalité, orosené sklenici Coca-Coly. Když žena čeká první mimčo, není asi moc složité vystrnadit z domácnosti jakákoliv lákadla, je to pro ni prostě jednodušší. U mě to však nešlo. V domácnosti tři starší děti, z nichž dospívající syn, sportovec, velký výdej energie, okamžitě ,domrskne´ něčím sladkým, které člověk musí buď upéct, nebo koupit. V každém případě to doma prostě musí být, proto jsem byla ráda, že nemusím zůstat doma na rizikovém, protože v práci to bylo podstatně jednodušší.

Každý večer jsem si nachystala dvě snídaně, dopolední svačinku a oběd. Doporučuji všem si jídlo takto chystat, i když jste doma. Je to pohodlnější a ty chutě se dají mnohem lépe zvládnout. Také jsem začala péct domácí chleba a rohlíky, abych měla jistotu, že je tam opravdu větší obsah žitné mouky než pšeničné. Je tu ovšem velké riziko, že si rodina zvykne a protože domácí je opravdu nesrovnatelně chutnější, než kupované, budou to vyžadovat.

Nyní už jsem ve 37. týdnu, chutě mám stále, ale už jen tak ze setrvačnosti. Plány, jako ,hned po porodu sním sama celý dort´, nebo ,do porodnice mi každý den přineste velkou zmrzlinu´, které jsem měla na začátku, mě už opustily. Zvládla jsem to, a i když mi v 30tém týdnu hrozilo píchání inzulínu (což je prý běžné, že kolem 28. – 32. týdne hodnoty mírně vzrostou), nepanikařila jsem.

Foto: Osobní archiv Aleny Vítkové