Jak naučit dítě chodit dřív spát

To, jak se říká, že když dítě spí dobře od narození, tak se to později otočí a spát se mu naopak nebude chtít a to celé naopak, tak to u nás platí. Oliverek spal odmalička přímo ukázkově. Během dne i v noci. Budil se akorát na kojení, ale pak hned zase usnul. Neznala jsem žádné ponocování, ani dlouhé uspávání. A pokud nějaké probdělé noci byly, tak byly nejspíš výjimečně, protože si je už ani nepamatuju.

Jsou to ale asi dva tři měsíce, co se tenhle zajetý a dokonalý spánkový režim totálně zbortil a začaly u nás dlouhé noční mejdany. Ráno se Olí budil klidně v deset /ne, že bych toužila po šesté nebo sedmé hodině  :rose:/ po obědě šel na hodinu, maximálně na hodinu a půl spát a večer usínal kolem jedenácté, často i déle. Půlnoc nebyla pro něj žádná pozdní hodina. My s mužem už byli zralí si jít v deset lehnout, ale ten náš malej “partymen” ne a ne usnout. Oči měl jak tenisáky a energie tolik, že to pokaždé vypadalo, že diskotéku hodlá teprve pořádně rozjet. Byl schopný slézt sám z postele, to mu vlastně nedělá vůbec problém ani teď a vůbec mu ani nevadilo, že je v pokoji tma. Klidně si potmě došel pro baterku a svítil si s ní. Jestli jsem si někdy myslela, že je pro děti tma strašákem, tak to jsem se teda spletla. Aspoň u nás. 

Rad, co a jak bych měla udělat, aby chodil večer dřív spát, jsem dostala spoustu. Například, abych ho ráno vzbudila, že se mu režim posune. Ale to už jsem zkoušela dávno předtím a nebylo to k ničemu. Vždycky se to projeví jinde. Tak třeba. Ráno jsem ho sice vzbudila dřív, ale za tři hodiny byl už tak unavený, že byl schopný usnout i vestoje. Pak měl pochopitelně dlouhou pauzu do večera, takže většinou usnul znovu kolem šesté, což nebylo dobré řešení, ale nešlo ho udržet. A i když usnul třeba jen na deset minut, nakoplo ho to natolik, že vydržel být dalších x hodin vzhůru a byl tak akční, že jsme ho s mužem podezírali, že si snad sám naordinoval nějaký doping. Nebo, když během dne nešel spát vůbec, tak sice možná vydržel do pozdního odpoledne, ale určitě ne do večera. Takže se to celé opakovalo. Usnul k večeru, což znamenalo, že nebude spát v noci. A když pak usne takhle pozdě, budit ho brzy ráno, je podle mě nesmysl. I když by mohl někdo říct, že je to pak začarovaný kruh. Všude čteme, jak mají batolata spát dvanáct až čtrnáct hodin denně a já s tím souhlasím. Nemyslím si, že je dobré, aby ani ne dvouleté dítě spalo míň.

Někde jsem taky četla, že jedním z důvodů, proč dítě v tomhle věku nespí, je stálé poznávání nových věcí. Že je tak pohlcený novými věcmi a jevy, že to má na spánek velký vliv. Jinými slovy řečeno, nemá na spánek čas.

Dlouho jsem ale přemýšlela, jak to udělat, aby chodil spát nějak rozumně a detailně plánuju den, aby nenarušil jeho režim. Například, už nejezdíme nikam v době, kdy by byla téměř tutovka, že by usnul v autě. Koupání taky dodržuju na pevnou hodinu a jinak mu režim upravuju postupně. Jednou za pár dní vstává ráno o chvíli dřív, pak zase o něco dřív a podle toho mu taky posouvám spánek přes den. Musím říct, že to zafungovalo. Ještě to není úplně perfektní, protože sem tam se noční mejdan vrátí, ale je to o hodně lepší. Olí teď vstává kolem osmé déváté, po obědě jde tak na hoďku hoďku a půl spát a večer jde do postele zhruba mezi devátou desátou. Časem to snad ještě doladíme, ale pro nás je už i tohle fajn!