Dítě ze zkumavky? 2.část

Po odběru vajíček jsem měla být doma absolutně v klidu. Ležela jsem, četla si knížku, luštila křížovky a koukala na oblíbené filmy. Ale stejně mi to moc dobře nešlo. Druhý den jsem totiž musela volat do laboratoře, kde mi řekli, kolik vajíček se podařilo oplodnit. V dalších dnech mi embryologové sdělovali, jak se oplodněná vajíčka vyvíjejí a který den se uskuteční přenos embryí nebo-li transfer. Takže pořád o něčem přemýšlíte a nemyslet na to, je skoro nemožné.

­­­­­­­­­­­Samotný transfer je nebolestivý, takže probíhá bez narkózy. Potom ale nastává snad nejdelších čtrnáct dní v životě, kdy čekáte, jestli se celý pokus podaří a všechno to píchání injekcí a taky zhruba sedmdesát tisíc!, kterých stojí celý pokus, pokud ho už nehradí pojišťovna, nepůjde vniveč. Každá minuta se vlekla jako by trvala rok. Myšlenky se mi v hlavě rojily a přeskakovaly jedna přes druhou. „Dopadne to nebo ne? Budu mít štěstí? Co bude, když se to nepovede? Dopadne to dobře! Ale, co když ne? Co bude pak?,“ těch otázek bylo milión.

Vydržela jsem a test si udělala opravdu až za dva týdny. Přesně v den, kdy mi určila doktorka. Ta noc předtím byla ale šílená. Budila jsem se každé dvě hodiny a netrpělivě se převalovala, než konečně zazvonil ten proklatý budík a já znala to, na co jsem celou dobu čekala.

Šestkrát jsem zažila, kdy můj test byl negativní. Asi nikdy v životě mi nebylo hůř. Propadla jsem do depresí, nic mě nebavilo, nic mě nezajímalo. Nechtěla jsem nikoho vidět, s nikým mluvit. Pokaždé stejný scénář, který postupně gradoval. Kdybych neměla vedle sebe tak skvělého muže, úžasnou rodinu a báječnou paní doktorku, která mi pokaždé dodala sílu a novou naději, těžko říct, jestli bych se dnes mohla těšit z toho, že jsem konečně těhotná.

Když nebudu počítat jiné metody, umělé oplodnění jsem podstoupila celkem sedmkrát, než se mi na testu objevily dvě čárky. A i když vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, jsem šťastná, že jsem po ani jednom z těch neúspěšných pokusů neřekla dost, i když po každém z nich jsem byla absolutně na dně a skálopevně rozhodnuta, znovu to nepokoušet. Nakonec jsem vždy do toho šla znovu a znovu. Radost, kterou momentálně díky těhotenství prožívám mi totiž všechnu tu bolest a trápení absolutně vynahrazuje. Maminky, které si prošly nebo procházejí podobnou zkušeností, mi snad dají za pravdu, že to všechno stojí za to.