shořela

PRO POSMĚVÁČKY: Jak jsem po hubnoucím krému málem shořela

Pokud jste si o mně do teď mysleli, že jsem docela normální, obávám se, že po tomhle článku si řeknete, že jsem úplnej idiot. Pamatujete, jak jsem říkala, že jsme začaly se sousedkama běhat? Tak jsem se rozhodla vzít to zodpovědně. Už nějakou dobu se mi doma válel jeden krém, kterej by měl tělo při cvičení zahřát a zbavovat celulitidy.

Když jsem si ho před pár měsíci objednala a poprvé se jím natřela a dala si pilates, psala jsem pak kámošce: „Hele, vůbec to nefunguje. Jsem si doma zacvičila a nic moc jsem necítila.“ Na to mi kámoška psala, že to je dost divný, protože to pálí jako blázen. No, nechaly jsme to být. Šoupla jsem ho na polici někam do zadu ve stylu „Tebe už asi nevyužiju, ale je mi líto tě vyhodit, protože jsem za tebe zaplatila“ a zapomněla jsem na něj.

Před prvním výběhem se sousedkama jsem si ale řekla, že třeba je dobrej na běhání a třeba bude fungovat při běhu a třeba jsem se taky před tím na to pilates málo tím krémem namazala (prosím vás-tady už ten průser asi sami tušíte a tušíte správně). „No tak se teď před během tím krémem namažu pořádně! Je to sice na celulitidu na stehnech, ale největší můj problém je i břicho a nelíbí se mi moje paže, takže nebudu s tím šetřit! Stejně NE-FUN-GU-JE. Nebo je ho prostě potřeba víc.“ (a nebo taky ne….)

No. Takže jsem to vzala a natřela se tak, že jsem se v tom málem utopila. Břicho, faldy nad zadkem, stehna a paže. Tuky, chcípněte! A šla jsem vyběhnout. Pustila jsem nám na první kroky výběhu motivační píseň Jump for my love, na kterou tančí Hugh Grant v Lásce nebeské a dala jsem do toho všechno. Uběhly jsme to na začátečnice docela pěkně. Domů jsem dorazila s obličejem barvy jednoho z teletubbies – toho fialovýho. A říkám si: „Jo, ten krém je fakt k ničemu.“

Jenže pak jsem šla do sprchy. Jsem si tak ve sprše…a že si ji užiju… Muž hlídá děti dole v obýváku. Nemám kam spěchat. Ty vole, to začíná nějak pálit. Rychle sprcháč! Namydli to! Namydli se, smyj to. Do prdele to pálí… Studenou sprchu, studenou sprchu, shořím, shořím.. Řeknu vám, že mě nikdy nic v životě tak nepálilo a jak jsem se debil natřela hodně, během toho běhu mi to steklo z paží i na předloktí, kde žádnej tuk pochopitelně nemám, ze stehen mi to potem steklo do podkoleních jamek, a z břicha až na jizvu po císaři. Vydrhla jsem se jako nikdy. Utřu se ručníkem a hořím. Pořád hořím. Jdu dolů a hořím, Váša mi chce dát Mikyho a říkám: „Ne, nedávej mi ho, já se bojim, aby ho něco nepálilo potom.“ Muž: „Proč? Co ti je?“ „Já jsem se namazala hubnoucím krémem před běháním a ono to začalo až teď působit. Strašně to pálí, ale strašně!!!!!“ „Terez, prosim tě, kolik ti je? Proč se mažeš těmahle krémama?“ „No protože to je proti celulitidě!!!! Auuuuuuu“ „Máš tohle zapotřebí?“ „Prosim tě, tohle je mi teď úplně k víš čemu. Pálí to jako prase. Jako pálí, že to fakt pálí!!!“ Za dvacet minut to začalo naštěstí odeznívat a po třičtvrtě hodině už to bylo dobrý úplně. Nevím, jestli jsem si to vsugerovala za všechno to utrpení, ale výsledky tam byly znát! Vyhladila se mi stehna a nějak mi splasklo trochu břicho. Paže mi přišly taky lepší. Ale možná jsem si to jen přála – i když jsem stále přesvědčená o tom, že to zabralo :D

Mezitím jsem samozřejmě stihla sousedkám poslat totálně hysterickou sms, kde jsem jim o svém vnitřním upalovaní vše napsala a že už nikdy, nikdy, nikdy…. Ale za tři dny… se šlo běhat zase. „Hm… Kdybych se natřela míň.. Minule mi přece všechno tak nějak splasklo… Hele, to půjde. Když se natřu míň, logicky to musí míň pálit.“ Takže ok, natírám se míň. Pořádně si umývám ruce, protože tohle bych mít v očích fakt nechtěla! Ježiš, s holkama je sraz už za 5 min. Ještě jsem si neumyla tvář a oči. Tak už jen to a běžím… Do prdele.. Je možný, že to z těch rukou nešlo smýt pořádně? Moje oči….  :wacko:

Dobíhám za nima se čtyřminutovým zpožděním. „Hele víte, jak jsem vám tehdy psala o tom debilním krému, jak jsem málem shořela a nikdy se jím už nenatřu… tak mám zpoždění víte proč? Natřela jsem se a navíc jsem si od něj teď pět minut vymývala oči.“

 

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 527 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Další příspěvky

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)