neml

Když dítě pořád nemluví

Asi jste si všimli, že s Emi spolu hodně tvoříme. Teda hlavně pokud sledujete Matky v nesnázích na Instagramu. ;-) Emilka je hodně šikovná manuálně. Maluje vodovkama, temperama, pozná všechny barvy, vystřihujeme si spolu z barevných papírů, lepíme koláže, nakreslí hlavu s očima, nosem, pusou a vlasama a dokonce i někdy poznáme, kdo to je. Pokud jde ale o mluvení, tak na toto téma bych snad mohla vydat i knihu, protože Emi moc ukecaná až donedávna nebyla. Možná si vzpomenete, jak jsem psala na podzim o tom, že jsme ji dali jednou týdně do dětské skupiny, aby se rozmluvila, že jí kolektiv pomůže. Po pár hodinách jsme to zabalili, protože prostě nebyla připravená na to fungovat někde sama mezi dětmi beze mě.

Vím, že ve dvou letech a pár měsících ještě to mluvení zas tak řešit nemusíte, ale řešíte to. Zaprvé – před druhými narozkami to vypadalo, že bude mluvit, mluvit a mluvit. Najednou nic ! A pak to začne. Každý, opravdu každý se vás začne ptát: „Ještě moc nemluví cooo?“ nebo přímo Emilky „Kdy už začneš mluvit?“ nebo zase mě „A čteš si s ní dostatečně?“ nebo „A mluvíš na ni dostatečně?“ nebo „A zpíváte si dostatečně?“ nebo „Mojí kamarádce pomohlo, když…..“

Těch rad jsem slyšela tolik! Těch nechtěných rad, na které jsem se neptala bylo víc než těch, u koho jsem se opravdu zajímala o radu nebo jsem měla jen potřebu svěřit se. Vlastně jsme to probírali s manželem jen s našimi maminkami a já s několika mými blízkými kamarádkami.

Přiznám se, že jsem se cítila strašně, protože na koho jiného by se to vlastně hodilo než na rodiče. „Můžu za to já“, běželo mi v hlavě skoro každej den. Přitom jsem si s Emilkou zpívala celý dny, večer jsem četla pohádky jak šílená (dokonce knížku říkadel, jsme s Emi každej večer přelouskaly úplně celou! Znám ji zpaměti!!!) Procvičovala jsem s ní jemnou motoriku, která je s spojená s centrem řeči.. A pak zase přišlo z nějaké strany: „Tak už vám mluví?“ Ono to tedy nebylo tak, že by Emi nemluvila vůbec. Vždycky jsme se domluvily úplně v pohodě, když zpívala, tak hlavně melodii a občas do toho nějaké to slovo, ale rozhodně to nebyly nějaké plynulé věty o pěti slovech jako od jiných dětí v jejím věku.

Ten tlak okolí a všechny ty mluvící děti okolo, plus když vám ještě někdo říká, že jeho dítě už mluví nejen česky, ale i anglicky… Bylo mi to fakt líto. Říkala jsem si, že až bude čas, tak bude ten čas, ale stejně mi to nedalo a říkala jsem si, že za to můžu. No kdo jinej, když jsem s ní od rána do večera já a nikdo jinej? „Co dělám špatně?“ Většinou jsem si to říkala poté, co mi někdo udělil stopadesát rad nebo nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že přece „už by měla“. Pak jsem někdy v únoru zavolala na logopedii. Prostě proto, že mi někdo řekl, že mi ji tam stejně pošle doktorka. A na logopedii se mě paní zeptala: „A ona nějak špatně mluví? Nějak šišlá? Přijde vám, že má nějakou vadu řeči?“ „Ne.“ „Kolik jí je?“ „Za čtyři měsíce jí budou tři.“ „Jéééé, buďte v klidu a vůbec to neřešte. Do čtyř let máte čas!“ DO ČTYŘ?!?!?! Do čtyř let bych všechny ty rady fakt nevydržela poslouchat. Pak se manželova maminka poradila s někým, kdo má snad asi snachu nebo tak něco logopedku a ta nám doporučila pracovní sešit. „Mluv se mnou.“ Prý pokud by nás poslali na logopedii, tak tam dětem stejně tyhle sešity doporučují. V tomto pracovním sešitě dítě například přiřazuje, která zvířata k sobě patří, co které zvíře jí, dítě má pojmenovávat obrázky, vytleskávají se slabiky různých slov a říkanek, podle obrázků má dítě zkusit popisovat, co dělají osoby na obrázku.

mluv

No takže kromě čtení, zpívání, skládání všelijakých skládaček a povídání o čemkoliv, co jsem s ní dělala před sešitem, jsem s ní začala dělat povídání u tohoto sešitu. Vydržely jsme u toho vždycky podle toho, jak dlouho jí to bavilo. Nemám tedy pocit, že by to nějak pomáhalo, ale bavilo ji to, tak jsme s tím nějak pracovaly.

Od ledna jsem s ní taky začala chodit na Yamahu: První krůčky v hudbě a tedy tady po několika absolvovaných hodinách si začala prozpěvovat písničky, co se zpívaly tam. Jak jste zaregistrovali, 31.května oslavila třetí narozeniny a už jí jede pusa pěkně. ;-) Tohle téma mi leží v hlavě už asi třičtvrtě roku, ale říkala jsem si, že ho napíšu až se stane nějaký pořádný posun, abych vám mohla dát radu, co pomohlo.

Myslím, že všechny zmiňované věci, o kterých jsem psala, dítěti pomůžou. Ale nejvíc zabírá úplně běžná komunikace a to, že ho nenecháte sledovat non stop televizi, tablet a mobil (tedy ten dětský s písničkami je výjimka-ten naopak pomáhá). Celkově mi přišlo, že Emi nejvíc vnímala ty pohádky, písničky a říkadla večer před spaním, když ležela a já jsem četla, zpívala nebo recitovala. To pak měla velkou chuť opakovat a povídat si. Nic okolního ji nerozptylovalo a vydržely jsme tak klidně půl až třičtvrtě hodiny.

Zkrátka a dobře, vy, kdo si děláte hlavu s tím, že vaše dítě nechce mluvit, nenechte se rozhodit. Vím, jak je to těžké, ale věřte, že až to přijde, tak to přijde. Každé dítě má jiný čas, kdy chce začít světu něco sdělovat. Povzneste se nad radílky líp než já a přeju vám ať z toho nemáte hlavu jako pátrací balon. Chápu ale, že ne vždy to jde vypustit. ;-)

 

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 520 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Další příspěvky

5 Komentářů

  • Michaela 11. června 2019 08:07

    Máte úplnou pravdu a myslím si, že nejste jediná, komu toto téma leží v hlavě. Dceři je 2,5 a sice mluví, ale větu typu ty sihat vlásky miminko (ty ostrihej miminku vlásky) pochopím stejně jen já :-D navíc dost často pořád o sobě mluví ve třetí osobě. Takže též čekáme, až dozraje ten správný čas a pokecá si i s ostatními lidmi :-) :bye:

    • Tereza
      Tereza 11. června 2019 09:56

      Já tomu náhodou rozuměla ;-) Asi jak jsem trénovaná z domova :D

      • Michaela 11. června 2019 19:39

        Asi jo, trénink z nás dělá mistry :-D ale neee, je to tak jak říkáte, každý ten čas potřebuje jiný. Kamarádky dcera g tomhle věku nakreslila obličej i s očima, ušima a tak. To nase nedá ani náhodou, zato umí sešplhat dolů po tyci, leze po stromech a tak. I my dospělí jsme každý jiny. Někdo má buňky na to se semestr co semestr sprtat, jiný si jde za „vzděláním“ pomocí praxe. Buďme rádi, že nejsme všichni stejný, to by byla pěkná nuda :-)

         
  • Jana 11. června 2019 11:41

    Tak s mluvenim jsem si u dcery uzila :( nemluvila do tri let, jen slabikovala- jednoducha slova, at jsem se snazila sebe vic…nejlepsi byly kecy i od doktorky tak doma nemluvite, ja??? Ja si povidam i se psem a s kytkama…taky mi doktorka spis naznacovala ze je treba hlucha, nebo nejak postizena ale nikdy nas nikam neposlala. Doma jsem pak zkousela ruzny triky jako septani za zavesem nebo na druhem konci bytu jestli bude dcera reagovat.ona me slysela, vse se jinak zdalo normalni, ja ji rozumnela mela tak dokonalou gestikulaci a ksichty ze jsem zjistila ze vlastne mluvit moc nepotrebuje. Ve 3letech s nastupem do skolky se nic nezmenilo, vsichni okolo rikali vydrzte to chce cas…nevydrzela jsem sla jsem na vlastni zadost na logopedii a hned na prvni navsteve bylo jasno! Poslali nas na cvaknuti podjazykove uzdicky, nikdy mi nedoslo ze dcera nevyplazne jazyk atd…. Nazory se sice lisi, nekdo rika ze to nema az takovy vliv, ja vim jen to ze chvilku po cvaknuti zacala dcera bez problemu mluvit, vse najednou opakovala, ano trochu sislala a samozrejme musime trenovat jeste ted. Ale behem par tydnu to byl orovsky skok…

    • Tereza
      Tereza 12. června 2019 20:32

      Teda, co to máte za necitlivou doktorku? To mi přijde teda dost sprostý to její chování :o) To jste si musela užít teda.. Jinak ten jazyk jsme kontrolovali. Mamka je zdravotní sestra a měl to takhle můj brácha, když jsme byli děti :)

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)