leo

Leošův koncert: Story, kterou nevymyslíš!

Včera jsem byla na koncertě Leoše Mareše. Asi čekáte, že napíšu, jak to bylo super a podobnou klasiku, jako čtete všude na sociálních sítích nebo pravý opak-že to stálo za prd. Já měla ale koncert spojený s dost náročným dnem a málem jsem se na něj ani nedostala. Asi si dokážete představit, jak působí těhotenské hormony, když se vaše plány hroutí… No..tak moje hormony včera úplně bouchly..

Už ani nevím, jak je to dlouho, co Leoš ohlásil koncert v O2 areně a my si hned s kamarádkou koupily lístky v docela dobrém sektoru. Fakt jsem se těšila, protože jsem ho poslouchala na základce a ať se o něm píše cokoliv, showman je podle mě dobrej. Den D, den koncertu, jsem ale měla trošku hektický. Vstávala jsem v 5:15 kvůli zubařce na sedm, vyvrtala mi zub a půl, protože ten náš budoucí fotomodel si ze mě bere všechno, a pak jsem měla tak trochu maraton. Navíc máme auto v servisu, takže všechno (včetně nákupů) jsem s Emi absolvovala buď autobusem nebo pěšky. (Skláním se přede všemi, co nemají auto a dělají to tak běžně-to by byla moje smrt ať už to zní jakkoliv fiflenovsky) Uvařila jsem oběd, dva druhy pudinku, vyžehlila jsem, naházela další věci do pračky a někdy ve dvě odpo jsem si říkala, že si dám šlofíka s Emilkou ať večer na koncertě neusnu.. Už usínám a do toho zvoní mobil. Volá kámoška Gábina, se kterou jsem měla jít na ten koncert. Típla jsem to a odeslala sms: „Spím.“ Byla jsem totiž fakt grogy a v polospánku.

Jenže telefon zvoní znovu. Do toho mi píše manžel: „Asi ti bude volat Gábi. Zvedni jí to.“ A tady už jsem čuchala prů*er. „My na ten koncert z nějakýho důvodu nejdeme, že?!?!?!“ napsala jsem mu. „Hele prostě jí to zvedni.“ „NEJDEME?!“ Beru jí telefon a tam vyděšený hlásek… protože mě zná..a ví… že prostě určité situace nezvládám s klidem. Zvlášť teď, když ty hormony všechno tak nějak umocňují. „Já se strašně omlouvám, ale on ten koncert, na kterej jsme měly lístky…. to byl ten včerejší koncert. Já jsem si toho všimla až teď, když jsem nám je tiskla…“ Zcela upřímně – myslela jsem, že špatně slyším. Prolétla mi hlavou naše konverzace, která byla asi před měsícem a já se jí ptala: „Určitě jdeme 25.? Mně leží v hlavě nějak 24.!“ A ona mi odpověděla, že ne, že až 25.! No, tak jsem po tom nepátrala. Lístky měla ona… :D

Zpátky ale k tomu telefonátu. Byla jsem fakt unavená a strašně jsem se na koncert těšila. (upřímně-já se těším teda na jakoukoliv kulturu od té doby, co jsem máma) Takže koncert byl logicky mým světlem na konci tunelu toho dne!!! Znáte to! A já dostanu takovou ťafku. No byla jsem vytočená. Nechtěla jsem být zlá a musela jsem jí zavěsit, abych se uklidnila. Uklidňovala jsem se asi dvacet minut, neodepisovala, protože jsem nechtěla odepsat něco, co by mě mrzelo.

Pak jsem vzala mobil do ruky a tam byly sms, abych hlavně nerušila hlídání, že to řeší a pak další sms, že nakonec koupila nové lístky a skoro ve stejném sektoru. Když jsme je kupovaly předtím spolu, každá jsme zaplatily dva tisíce… No mrzelo mě to.. a navíc jsem z doslechu věděla, že žádná místa vedle sebe tam nejsou, takže půjdu na koncert a navíc tam budu někde sedět sama. Tohle fakt nemám ráda. Nešla jsem nikdy ani sama do kina, natož tak na koncert.

Nicméně se mi to rozleželo, bylo mi jí samozřejmě líto. Takže jsem si říkala, že jí zkusím zvednout náladu. Chtěla jsem něco zkusit a tedy – vůbec jsem nečekala, že se to povede. Za pokus ale nic nedáte, že? Poslala jsem Leošovi zprávu.

Screenshot_20180425-223709

No a pak se šlo na koncert. Když jsem viděla ty davy před O2 Arenou, představa, že se tam budu mačkat s těhotným břichem, se mi úplně nezamlouvala, tak říkám: „Pojď, něco zkusím. Někdy bývají lidi na těhotný hodný.“ A vyrazila jsem směr VIP vstup: „Prosím vás, chtěla jsem se zeptat, jestli by bylo možné, abychom s kamarádkou prošly tudy, abych se tam moc nemačkala,“ a vystrčila jsem pupek. Pán byl velký sympaťák, nedělal xichty a pustil nás se slovy: „Jestli vás pustí turniket a nezahlásí, že máte použít jiný vstup, tak můžete.“ A nakonec se rozhodl i turniket, že na nás bude hodný a tak jsme nakonec prošly. ;-)

Večer už se začal obracet v náš prospěch! Pak jsme našly místa. Měly jsme sedalo jedna a to druhé mělo číslo osm! Takže mezi námi sedm cizích lidí. A víte co? Všechny jsme je poprosily, jestli se můžou o jedno sedadlo posunout a všichni to ochotně udělali. Takže jsme mohly sedět vedle sebe. Tímto jim ještě jednou moc děkuju. :heart:

No a pak začal koncert.. Leoš ho začal tím, že se začíná se zpožděním, protože mu psal někdo z Brna, jestli může počkat ještě patnáct minut, protože stojí v koloně. A pak pokračoval…. Asi jeho slova nenapíšu úplně přesně, ale takhle nějak to bylo: „No a ještě tady mám jednu zprávu. Přišla mi asi hodinu před koncertem…“ A tady jsem zpozorněla! „Oni mi říkali, že ji asi nemám číst, ale říkal jsem si, že ji přečtu. Ahoj, moje kámoška zjistila, že lístky na tvůj dnešní koncert byly na ten včerejší! Málem jsem ji zabila. Koupila nám nový – takže další 4 tácy. Kdyby sis to náhodou přečetl před koncertem, můžeš pls dnes večer říct, že zdravíš Gábinu Mikešovou? Aspoň mi nebude fňukat, že to má dnes za osmičku.“ No – určitě jste si všimli, že pozměnil částku. Tipuju ale, že si myslel, že jsme dost mimo obě a že neumím počítat a určitě jsem chtěla napsat osm, ale napsala jsem šest!  :yes: Ale já si tu první dvojku platila sama! :D Takže za šest! Má to „jen“ za šest!

Musím říct, že to kamarádce udělalo radost a mě to fakt překvapilo a mile potěšilo. Takže velké díky, Leoši. A jako bonus se konalo další překvapení. Během jednoho songu začal procházet tam, kde zpěváci obvykle nechodí. Přímo v sektorech, kde lidé sedí a představte si, my seděly shodou okolností dvě řady za Leošovou maminkou, kterou šel během koncertu pozdravit. :yahoo:  Takže jsem stihla kámošku s ním i cvaknout. ;-) Fotka není nic moc kvalitní, ale při tom světle to o moc líp vyfotit nešlo.

leosgam

Koncert byl skvělej a nejen díky té sms a tomu setkání. On to prostě s lidmi umí a ta show byla skvělá. :heart:  Mimochodem, včera jsem ze svého soukromého instagramu vysílala živě. Video tam bude až do večera, tak mrkněte, pokud chcete vidět trabanta a Svalnatce Leoše ;-)

PS: Jak jsme byly překvapené, že čte tu moji sms, tak to nemáme natočené a kamarádku to pak mrzelo. Tak jsem si říkala, že pokud tam někdo z vás byl a náhodou to natočil, budu ráda, když mi to pošle na tereza@matkyvnesnazich.cz. Gábince to udělá radost ;-)

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 409 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

1 komentář

  • ZÁKAZ hluku v těhotenství – Matky v nesnázích
    18.6.2018 - 6:01

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)