ggg

Laďka Něrgešová (pokračování): Jak nás syn převezl

Včera jsme vám přinesly rozhovor s moderátorkou a herečkou Laďkou Něrgešovou (pokud jste ho náhodou nečetli, najdete ho tady). Protože jsme ukecané, rozdělily jsme jej na dvě části  ;-) Tady je ta druhá… A kdybyste náááhodou zapomněli, naposled Laďka skončila u toho, že propašovala svého syna do porodnice  :good:

A jaké to setkání bráchy se ségrou bylo?

Když si sednul na postel, já jsem mu dala Medu do ruky, to byl takovej mazec, že tuhle chvíli si budu pamatovat do smrti. Já jsem ho tam propašovat potřebovala! Takže se omlouvám! Omlouvám se celému Motolu!!

Někde jsem četla, že Medulce vybíral jméno on. Nebyla to trochu sázka do loterie?

Já jsem si myslela, že to mám celý pod kontrolou. Celý jsem si to pojistila a on se mnou úplně vyběhl.

To zní víc než zajímavě! Jak s matkou vyběhne její osmiletý syn?

Nejprve jsme si hráli na to, že budeme bodovat jména. Takže já jsem vybrala asi 40 jmen, rozdala jsem Adámkovi a Járovi dotazníky a známkovali jsme od jedničky do pětky (jako ve škole). Pak se to sečetlo a co mělo nejmíň hlasů, to bylo TOP. Nebylo to ale tak, že bychom se jednomyslně shodli. A hlavně se to zkomplikovalo jednou dost podstatnou věcí! Poté, co Adam pořád mluvil o tom, že bude mít brášku a že mu dá tohle a tamto, přišel ten zlom, že jsem šla od gynekologa, kde mi řekli, že to bude holčička. Řekla jsem si, že mu to řeknu až ho přijdu vyzvednout do školy. No a prozradila jsem mu to ve vestibulu jeho základky.

Jak to probíhalo?

Já mu říkám: “Adámku budeš mít sestřičku” a on úplně zesinal, protože si to nedovedl představit. No a když řeknete dítěti špatnou zprávu, musíte ji hned vyvážit nějakou pozitivní. Tak mu říkám: “To je ale hrozně fajn, že budeš mít ségru.” Před tím se mě totiž ptal, že když mu říkám, že je můj nejmilejší chlapeček na světě, tak jak budu říkat tomu druhýmu a já vůbec nevěděla, jak se s tím popasovat.

Takže ti to docela vytrhlo trn z paty, že čekáš holčičku.

Mohla jsem říct, že to bude nejmilejší holčička na světě! Ale to ho stejně nepřesvědčilo. A tak mu říkám: “Má to spoustu pozitivních věcí. Věděls, že miminka z bříška posílají starším sourozencům dárky?” On na mě koukal jako na úplnýho pitomce a tak jsem začala vysvětlovat. “Víš, jak jsi chtěl to velký lego, tak že bychom ho šli dneska po škole koupit.”

Tys ho chtěla normálně podplatit!

Trošku se rozzářil, ale pořád to nebylo ono. Tak jsem na tu váhu přidala třetí věc, která rozhodla. Říkám: “Hele, tak jsem nad tím přemejšlela, Adame. Ty vlastně s tou ségrou budeš daleko dýl než my dva s tatínkem. Tudíž je spravedlivý a logický, aby sis vybral, jak se bude jmenovat.”

Adam: “Jenom já?” Tak jsem začala brát zpátečku, že do toho budeme možná taky trošku mluvit a on: “No to byste ale asi neměli, když je to MOJE ségra.”

Docela dobrá poznámka. A jak se na ní reaguje?

…ehmmmm… “Ladi, to dáš!!” říkala jsem si. “Zkusím to podmínit nesplnitelnýma úkolama! To vždycky klapne!” A tak jsem řekla: “Dobře, jenom ty. My ti do toho mluvit nebudeme, ale musíš mít tři logický důvody, proč se ta holka tak musí jmenovat.” Večer přišel a říká: “Mám to.” Říkám: “Co máš? Úkoly?” On: “Ne, to jak se ségra bude jmenovat.” A já: “Jak?” On: “Meda!”

Tvoje a Járova reakce?

Oběma nám spadla brada, mně se udělalo úplně špatně, zatáhla jsem za tu záchrannou brzdu a říkám: “Tak pojď a chci slyšet ty tři rozumný důvody, který tady nikdo neprostřelí.” A on je dal. Nebudu ti říkat co.

S tebou taky nikdo nevyběhne.. Trochu syn své matky.

Jo. Jára dostal záchvat smíchu, protože jsem mu ještě před tím říkala, jak jsem si to pojistila.

Vím, že to neklaplo, ale co ta tvoje jména, co jsi měla v plánu?

Hele já do teď zkouším, jestli by jí některý z nich neslušelo (smích). Vím, že bych to neměla dělat. A já už jsem možná zapomněla, jak jsem chtěla, aby se jmenovala.

Nekecej a říkej!

No, primárně jsem chtěla jméno Mia. To si taky vymyslel Adam. On chodil a říkal, že chce buď brášku a nebo Miu, takže jsem to měla zafixovaný. Pak se mi líbila Ema, Ela, Rozárka. Tak jsem říkala Adamovi a nakonec to nebyla Rozárka, ale Adam.

A užíváš si to teď víc, když jsi starší a moudřejší? (smích)

Nene, není to o věku, ale o počtu dětí. Jsem víc unavená. A vlastně! Je úplně nutný, abys používala termín “Když jsi starší?” (smích)

No tak promiň, no. Omlouvá mě, že vypadáš na čtyřicítku skvěle. Jaký byl tedy rozdíl mezi prvním a druhým těhotenstvím?

Já jsem si s Adamem vyžrala všechno, co se může stát. Včetně vrozené vady (Adam se narodil se zánětem ledvin. Zjistilo se že má uretrální reflux – permanentní zánět ledvin, na který se berou chemoterapeutika a antibiotika každý den. Teď už je ale v pořádku. pozn.red.) Takže si vážím toho, že Meda je hodná, že spinká, že můžu jít v klidu do sprchy, že chodím na kafe. Je fascinující, že nemusím bydlet v nemocnici. Hlavně jsem úplně v pohodě!! Už je to víc easy going.

Nepřistály ti nějaké nabídky, abys s dětmi něco nafotila? Kdyby tě někdo oslovil na kampaň, kývla bys? Sem tam vidím fotku u tebe na Facebooku s Medou, ale jak moc jsi vlastně ochotná děti ukazovat?

Ze začátku jsem ukazovala i Adámka, ale od nějakých dvou, tří let jsem ho nikam nevzala. To samé bude s Medou. Je to proto, že je chci chránit.

A ta reklama / kampaň?

Reklamu ne. Teda, abych to uvedla na pravou míru. Moje oblíbené přísloví je “Nikdy neříkej nikdy”. Ale nedokážu si představit, co by se muselo stát a jakou raketu by museli vysolit (smích), abych vzala to miminko a šla se usmívat do objektivu. Myslím, že by se jim to fakt nevyplatilo. Byla by to šílená pálka a možná bych se za to podívala i na Mars. Nemám prostě ráda peněžit děti. Někdo to dělá, já to dělat nechci. Dost na to, že..

…že jsou to děti slavných rodičů. Musela jsi to někdy řešit s Adamem?

Musela. Nakonec to ale začal brát jako samozřejmou součást života, která mu nevadí a neřeší to. Zas tak slavní s manželem ale nejsme.

Když jsme u té slávy, kdy se chceš vrátit do práce?

Hluboce nad tím přemýšlím od porodu a pořád to je stejný. Zatím se nechci vracet. Teď mě asi víc potřebují děti. Já bych si to s nimi ráda ještě užívala. Meda je ještě maličká, já jsem na ni čekala čtyři roky. Mě by návrat do práce narušil takovej ten “máma režim”, kde mám to vaření, kroužky, šití a konečně mám čas chodit s kamarádkama na kávu!! Dřív jsem na ně měla čas dvakrát do roka a teď je uháním, že jsme se už čtrnáct dní neviděly.

Počkej ale, já se vrátím k tomu tvému šití! Tys mě s tím úplně dostala. Za prvé jsi mi ušila připínátko na dudlík a teď jsi mi přinesla dva bryndáky. 

Já jsem renesanční bytost. Umím strašně moc věcí a vlastně žádnou neumím pořádně. To, že to zaentluješ a správně ustříháš, neznamená, že umíš šít. Neumím. Já to spíš dělám pro radost. Mě strašně baví chodit nakupovat ty krásný látky a koukat se pak, jak to těm dětem sluší.

Prostě režim MÁMA..

Přesně!! Mě zkrátka být doma s dětma baví. A všechno to starání se, vaření, uklízení, šití, pletení, hraní si, malování a podobně, mě teď zcela naplňuje. A až budu cítit, že mi chybí moje práce a že mám sílu zase dávat energii i do ní, pak se vrátím. Na pár hodin v týdnu. Nic velkýho. Ale jestli to bude za měsíc nebo rok? To je ve hvězdách…

14681827_1310064369026411_7108009760456579319_n

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 295 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

3 Komentáře

  • Laďka Něrgešová: O touze po dítěti a tajnostech před manželem – Matky v nesnázích
    10.11.2016 - 8:07

  • Danuše Dvořáková 10. listopadu 2016 08:32

    Pani Laďko,máte moc krásnou dcerušku a vy celá i s manželem záříte štěstím.Moc vám to všem přeji.
    Atˇ vás provází jen samá radost a co nejméně starostí.

  • iveta srejberova 10. listopadu 2016 09:34

    Jste super Ladi..Medulka je krásná ..hodně zdraví a štěstí přeji.. :wacko:

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)