image 4

Dítě ze zkumavky? 1.část

Do mých 25 let jsem žila život bez nějakých velkých zdravotních problémů… „Tohle se mě rozhodně nemůže stát,“ říkala jsem si s jistotou, když jsem kolem sebe slýchávala peripetie jiných. Pak jsem se ale od doktorů dozvěděla, že pokud plánuju děti, nebudu to mít jednoduché. Souviselo to s mojí celiakií – alergií na lepek, s osteoporózou a gynekologickými problémy. „Neměla byste dlouho otálet, bude to jenom horší,“ dodávali přitom. Myslím, že jsem si v tu chvíli ještě dost dobře neuvědomovala, co tahle slova můžou znamenat. Když jsem pak začala žít dnes už s mým manželem, svěřila jsem se mu s tím. Chtěla jsem, aby znal pravdu. Přišlo mi to fér.

Děti si moc přál, stejně jako já a tak jsme si řekli, že to spolu zvládneme. Začala jsem se léčit. Brala jsem hormony, absolvovala různá vyšetření. Když ale pár let nic nezabíralo, bylo mi doporučeno umělé oplodnění. „Cože, umělé oplodnění?!,“ opakovala jsem si. „To snad nebude nutné?!,“ hlesla jsem. Neuměla jsem si to představit. Byla to ale jediná šance, jak mít vlastní dítě.

Do té doby jsem o ničem takovém neměla ponětí. Postupně jsem ale získávala zkušenosti. Zjistila jsem, že umělé oplodnění má několik metod. Já podstoupila tak zvané IVF, což je metoda, kdy k oplodnění vajíčka spermií dochází v laboratoři.

Léčila jsem se u jedné paní doktorky, která mi všechno podrobně vysvětlila a naplánovala první stimulaci. Rozepsala hormony a injekce, které jsem si musela aplikovat po dobu několika dnů pravidelně ve stejnou dobu. Většinou do břicha. Když jsem si píchala svoji první injekci, říkala jsem si, že to nezvládnu. Že to prostě nemůžu dát. Neomdlívám sice běžně při pohledu na krev, ale tohle příjemné nebylo. Po deseti injekcích jsem si zvykla. Nic jiného mi stejně nezbylo. Moje břicho bylo samá modřina a od injekcí se mi udělaly tvrdé boule. Na pohled nic hezkého. Ale vzdát jsem to nechtěla.

A81X1259

image 6

Čekal mě odběr vajíček. Tenkrát jsem šla poprvé v životě na narkózu. „Co když vůbec neusnu?,“ ptala jsem se. Měla jsem ale zbytečné obavy. „My už jsme tady uspali jinačí případy,“ usmála se na mě anestezioložka. Pak už si nic nepamatuju…(více v 2. části už ve čtvrtek 25. února).

 

 

 

 

Informace o autorovi

Mirka
Mirka
Autor s 402 příspěvky
Více informací o Mirka

John Lennon: "Láska je odpověď." Mirka: "A produktem lásky je nový život...se spoustou otázek."

11 Komentářů

  • Libor Vacek 24. února 2016 11:39

    Miry hezký, držím palce! :heart:

  • ALi Klára 24. února 2016 13:58

    Taky držím palečky .st to vyjde na poprvé.. Taky jsem byla na umělém a povedlo se nám to na poprvé jsem ve 13tydnu :)

    • Tereza
      Tereza 24. února 2016 14:02

      Klárko, tak to moc gratuluju a držím pěsti! :) Dejte vědět, jestli to bude holčička a nebo chlapeček! :)

    • Mirka
      Mirka 24. února 2016 14:09

      Moc děkuju a gratuluju i vám! Ať se všechno daří, jak má! A určitě se po porodu ozvěte! :bye:

  • Aneta Zelená 30. května 2016 12:28

    Drźím palce ať vše dobře dopadne a moc Gratuluji. :good:

    • Mirka
      Mirka 30. května 2016 20:30

      Anet, moc moc děkuju, potěšila jste mě! :heart: Miminko by mělo přijít na svět za zhruba 5 týdnů, tak vám dám na blogu určitě vědět. :bye:

  • Aneta Zelená 1. června 2016 19:49

    Děkuji. Já na svůj zázrak ještě čekám. Vím o čem píšete. Mám to několikrát za sebou. :bye:

    • Mirka
      Mirka 1. června 2016 22:37

      Věřím, že se toho svého zázraku, Anet, určitě dočkáte a moc vám držím palce! :heart:

  • Den, který mi dal naději – Matky v nesnázích
    14.11.2016 - 13:49

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)